28
Školní psycholog na základní škole
Mgr. Barbora Dědičová
Práce školního psychologa na základní škole začíná již jeho vzděláním. Musí mít dokončené vysokoškolské vzdělání magisterského typu v oboru psychologie. Dalším předpokladem, který mu může práci na škole usnadnit, je absolvování psychoterapeutického výcviku, který bývá v našich podmínkách asi 5letý, a psycholog by se zde měl naučit praktické dovednosti, jak s klientem a sám se sebou pracovat. Měl by zde pojmenovat své silné i slabé stránky a pak těchto znalostí využívat při práci s klientem.
Při práci na základní škole si musí psycholog na začátku ujasnit, kdo je jeho klientem. Situace na škole je složitější a méně přehledná než v ostatních zařízeních, kde může pracovat. Například v sociálních službách či ve zdravotnictví je poměrně jednoduché definovat, kdo je klientem. Ve škole je klientem psychologa především dítě, tedy žák nebo žákyně dané školy. Do tohoto terapeutického vztahu však zasahují a podílejí se na něm i další lidé. Jedná se především o rodiče dítěte, jeho učitelé, ostatní pracovníci školského poradenského pracoviště (speciální pedagog, výchovný poradce, metodik prevence), vedení školy, spolužáci. Všichni tito lidé tvoří dohromady složitý a různorodý organismus, který by měl dobře fungovat. Psycholog by měl být součástí tohoto organismu, ale zároveň udržovat jakýsi odstup a pohled zvenčí. To je podstatou jeho práce – dívat se na věci z více úhlů pohledu a to poté umožnit i svým klientům. Není to snadné si tento odstup udržet. V podstatě se může na škole cítit hodně osamocený, protože část jeho práce probíhá ve spolupráci s týmem školského poradenského pracoviště a další si musí nechávat sám pro sebe – vzhledem k jeho mlčenlivosti při práci s klientem, která je stanovena etickým kodexem jeho profese. Zde by byla namístě supervize psychologa, kde by měl možnost otevřeně hovořit o svých těžkostech a radostech při práci na škole, ta je ovšem nákladná a v systému našeho školství se s ní příliš nepočítá.
NahoruIndividuální práce s dítětem
Práce psychologa na škole má několik důležitých oblastí. První je individuální práce s dítětem, kdy dítě samo přijde a o péči požádá, nebo se ozve rodič nebo učitel dítěte, kteří požádají o tuto spolupráci. Vždy je důležitý informovaný souhlas rodičů s péčí školního psychologa, který je nutnou podmínkou péče o dítě. Samozřejmě v případě krizové intervence se psycholog dítěti věnuje i bez souhlasu jeho rodičů, protože se může jednat o jeho život. Individuální práce má svá specifika a je důležité vědět, kdy je vhodné ji využít. Dítě vnímáme jako součást rodinného systému a potíže, které má, jsou odrazem tohoto systému. To znamená, že ve většině případů je efektivnější práce s celým rodinným systémem, pokud očekáváme nějakou pozitivní změnu v jeho chování či prožívání. Individuální péče je indikovaná především v situacích, kdy se nepodaří pro péči namotivovat některého z rodičů dítěte, a dále v situaci vyhroceného konfliktu mezi rodiči, kdy individuální péče může dítěti poskytnout bezpečné prostředí, kde může o svých pocitech otevřeně mluvit. Ve výjimečných případech jsou emoční zdroje v rodině tak omezené, že rodinné poradenství v podstatě nemá smysl. Stává se tak například u rodičů s vážnější psychiatrickou diagnózou nebo u rodičů, kteří byli deprivováni ve svém dětství a nejsou schopni nahlédnout potřeby svého dítěte. Pro tyto situace může být vhodná individuální péče, kde má dítě svůj bezpečný prostor a rodičům může být doporučena jejich individuální péče v dalším zařízení.
NahoruPráce s…