Učitel jako architekt třídy: Jak nastavení pravidel, rituálů a komunikace ovlivňuje učení žáků na 1. stupni ZŠ

1.140

Učitel jako architekt třídy: Jak nastavení pravidel, rituálů a komunikace ovlivňuje učení žáků na 1. stupni ZŠ

PhDr. Hana Havlínová, Ph.D.

V praxi se často setkáváme s otázkou, proč se žáci v některé třídě učí s relativním klidem a spolupracují, zatímco v jiné jsou dlouhodobě zatížení konflikty, hlukem a vyčerpáním učitele. Přirozenou tendencí je hledat příčiny v jednotlivých žácích, v jejich povaze, nedostatku kázně, rodinném zázemí, nedostatečné výchově nebo ve specifických poruchách učení či chování. Zkušenosti však ukazují jiný, mnohem podstatnější faktor, kterým je nastavení klimatu třídy.

 NahoruKlima třídy nevzniká samo. Učitel ho každý den vytváří způsobem komunikace, pravidly i organizací výuky.

Prostředí jako základ učení žáků

Současný učitel nemůže být pouze tím, kdo výuku plánuje, vede a vyhodnocuje, potřebuje se především stát architektem prostoru, ve kterém se učení odehrává. Způsob, jakým jsou ve třídě nastavena pravidla, rituály, komunikace i vzájemné vztahy, zásadně ovlivňuje, zda se žáci mohou soustředit, riskovat chybu, spolupracovat a rozvíjet osobnostní a sociální kompetence. Tento pohled odpovídá i pojetí RVP ZV (2025), který zdůrazňuje význam kultury školy a třídy jako základní podmínky vzdělávání.

V RVP ZV (2025) najdeme pro 5. ročník ZŠ očekávané výsledky učení, které úzce souvisí s rozvojem pozitivního klimatu třídy, ve dvou klíčových kompetencích a jednom průřezovém tématu.

V klíčové kompetenci osobnostní a sociální jsou uvedeny hned tři očekávané výsledky učení:

• Pojmenovává vlastní potřeby k dosažení všestranné pohody (wellbeing).

• Všímá si potřeb druhých a reaguje na ně.

• Rozvíjí vztahy s ostatními.

V klíčové kompetenci k občanství a udržitelnosti najdeme jeden očekávaný výsledek učení, který bez vytvoření bezpečného prostředí, žáci jen obtížně naplní:

• Uplatňuje svůj díl zodpovědnosti vůči ostatním a okolí.

V průřezovém tématu: Péče o sebe a druhé jsou uvedeny také tři očekávané výsledky učení, které jsou s vytvořením pozitivního klimatu třídy úzce propojeny:

• Podílí se na utváření vzdělávacího prostředí, aby přispívalo k naplňování jeho potřeb a potřeb ostatních členů školní komunity.

• Navrhuje a zkouší realizovat vybrané aktivity péče o sebe v jednotlivých oblastech wellbeingu.

• Ve spolupráci s druhými navrhuje a zkouší realizovat vybrané aktivity, které podporují wellbeing všech členů školní komunity.

Hlavním nástrojem učitele nejen pro vlastní výuku, ale i pro podporu a rozvoj vztahů ve třídě jsou vzdělávací strategie. Jejich nabídku lze díky online podobě snadno najít v nezávazné části RVP ZV. Zde uvádím několik vybraných ukázek vzdělávacích strategií, které učitel využívá při budování třídního klimatu:

• vytvářím prostředí, kde se žáci cítí bezpečně a můžou sdílet své pocity a zkušenosti,

• poskytuji žákům na práci adekvátní čas, 

• naplňuji základní předpoklady pro vznik pozitivních vztahů a prostředí důvěry (oslovuji žáky jménem, jednám s nimi konzistentně a předvídatelně, dodržuji dohodnutá pravidla, uznávám vlastní chyby),

• komunikuji se žáky partnersky, vstřícně a otevřeně; projevuji zájem o každého žáka,

• efektivně využívám prostorové uspořádání třídy, vybavení a pomůcky pro učení žáků.

 NahoruChování žáka často není "vlastnost dítěte", ale reakce na prostředí, ve kterém se učí.

Třída jako systém, ne soubor jednotlivců

Učitelé si často všímají, že stejný žák dokáže v jedné třídě fungovat bez větších obtíží, zatímco v jiné je neustále napomínán, ruší nebo se stahuje do pasivity. Typickým příkladem může být žák, který byl na předchozí škole hodnocen jako "bezproblémový", ale po přestupu je rychle označen za náročného. Rozdíl přitom často nespočívá v žákovi samotném, ale v systému třídy, do které vstoupil.

Třída je komplexní systém tvořený vztahy, pravidly, rytmem dne, způsobem komunikace i fyzickým uspořádáním prostoru. Chování žáků je reakcí na tento celek. Pokud se žák neorientuje v tom, co se od něj očekává, kdy a jak má pracovat nebo jak může řešit obtížnou situaci, reaguje nejčastěji vyrušováním, únikovým chováním nebo konfliktem.

Například ve třídě, kde se střídají různé formy práce bez jasných přechodů a signálů, věnují žáci velkou část energie zjišťování, co se právě děje. V takovém prostředí se i jinak klidný žák může chovat impulzivně, protože je dlouhodobě přetížený.

Čtyři pilíře fungující třídy

1. Prostor podporující orientaci a usnadňující učení

• uspořádání lavic a nábytku

• dostupnost pomůcek

• minimum zbytečných vizuálních podnětů

2. Řízení času

• jasné členění činností a rytmus hodiny (začínáme podobně, pracujeme, končíme)

• vizualizace času (např. přesýpací hodiny, časovače, zvukové signály nebo gesta)

3. Předvídatelnost zvyšuje pocit bezpečí

• co se bude dít, proč, jak dlouho

• očekávání učitele (stanovený cíl a kritéria jeho naplnění)

4. Vztahy a důvěra

• podpora učení

• rozvoj seberegulace a empatie

• spolupráce

• bezpečný vztah – "neviditelný řídící prvek“

 NahoruČím více pravidel ve třídě je, tím menší je šance, že je budou žáci skutečně používat.

Pravidla, která žáci opravdu používají

V mnoha třídách visí na stěně přehledně zapsaná pravidla, často vytvořená společně s dětmi. Přesto se v praxi ukazuje, že jejich skutečný vliv na každodenní fungování je omezený. Rozdíl mezi pravidly "na papíře" a pravidly "v životě třídy" je zásadní.

Fungující pravidla jsou taková, ke kterým se učitel opakovaně vrací v konkrétních situacích. Například pravidlo "Nasloucháme si" nezískává význam tím, že je napsané na plakátu, ale tím, že učitel během práce ve skupinách řekne: "Teď si připomeneme, co znamená naslouchat – mám oči na mluvčího a neplánuji si odpověď dopředu."

Pro společně nastavená pravidla by mělo platit:

• jsou závazná pro všechny žáky i pro učitele

• podporují rozvoj odpovědnosti a respektu

• vztahují se k bezpečí, komunikaci a spolupráci

• jsou jednoduchá, jasná, srozumitelná všem

• jsou formulovaná pozitivně (co děláme) nikoliv negativně (co nemáme dělat)

Pro mladší žáky na 1. stupni ZŠ je vhodné formulovat 3-5 pravidel, pro starší žáky 5-7. Jejich přemíra vede k jejich ignorování, protože žák nezvládne všechny sledovat a aplikovat.

Konkrétní příklad z praxe: Ve třídě, která měla původně deset detailně formulovaných bodů, se učitelka rozhodla zúžit je na čtyři základní principy (bezpečí, respekt, práce, řešení problémů). Paradoxně se tím zlepšilo celkové klima, protože žáci si pravidla dokázali lépe vybavit a začít je používat samostatně.

Podstatné je také vnímat pravidla jako živý proces. Po návratu z prázdnin, při…